Justice zachraňuje psy

Na serveru Novinky.cz byl zveřejněn článek o návrhu vlády, který by umožnil policistům vniknout násilím do bytu při podezření, že se v něm nachází pes, který trpí samotou a dává to svému okolí patřičně najevo. Přesněji neustálým vytím a škrábáním na dveře. Policista by v tomto případě mohl použít hrubou sílu a psa zbavit samoty. Pan Gazdík pronesl zajímavou poznámku, že při schválení by mohlo dojít ke zneužití. „Policisté by mohli vniknout do bytu i při podezření, že soused nenakrmil rybičky.“ Věru pan Gazdík je zřejmě šprýmař.
Padla také připomínka, že zvíře může být týráno dlouhodobě a ohrožovat tak své okolí. Otázkou je kdo z policistů za dveřmi pozná, zda jde o dlouhodobý problém nebo si páníček pouze odskočil „na jedno“ a jeho svěřenec se už nemůže dočkat?
Další z poslanců navrhl, že vstup do obydlí by měl schvalovat soudce nebo státní zástupce. Tak jako je tomu dnes. Policista tak bude muset nejlepšího přítele člověka za dveřmi nějakou tu chvíli uklidňovat a přesvědčit, že čeká na vyjádření soudce. Zda se mu to povede je ve hvězdách.
Nutnost zavádět tyhle paragrafy by si měli uvědomit především ti, kteří si pejska pořizují. Nejde jen o dlouhodobé týrání, ale také o případy, kdy majitelé časně ráno odházejí plnit pracovní povinnosti a vracejí se pozdě odpoledne. Zvláště pak pokud bydlí v „paneláku“, kde je každý zvuk ještě znásoben. Není divu, že poté nevyspalý soused zavolá policii a ta bud muset jednat.
K čemu si vlastně takový člověk psa pořizuje? Jen proto aby s ním mohl po večerech slastně vrnět u televize na gauči a chroupat chipsy? O víkendu si jít společně zaskotačit do přírody? Takový člověk nejedná zodpovědně. Psa by si měl pořizovat především po zvážení všech pro a proti a nejen ze svého pohledu, ale především z pohledu budoucího miláčka.
Schválení zákona má před sebou ještě dlouhou cestu. Pokud vejde v platnost buďte k pejskařům  tolerantní a jako jejich sousedé zvažte dobře, zda budete organizátory vniknutí do jejich bytu nebo se prostě smíříte se svým osudem psance a nějak to přetrpíte.

Anonymous svým Čechům



Anonymous promlouvají do duší všech, bez rozdílů národnosti, jazykových bariér a škatulkování. Zde je poselství určené Čechům a Slovákům. "Nejsme teroristé" i když spousta lidí si myslí opak, možná je vzkaz přesvědčí. Je to jen vzkaz, ale i ten je důležitý.


Vzkaz vládě ČR



Vzkaz Čechům a Slovákům


Svůdné billboardy ohrožují řidiče

Studie amerických psychologů na vnímaní vysoce emotivních optických vjemů dokazuje, že člověk není schopen při shlédnutí takovéhoto obrazu zpracovávat další optické podněty. Při zkoušce ukazovali lidem v rychlém sledu obrázky a pokud se mezi nimi objevil nějaký s erotickým nebo násilnickým tématem, nebyli si většinou schopni zapamatovat ten následující. Tohle zjištění povede nejspíš ke zrušení „nebezpečných“ billboardů podél silnic. Zatím nebyl hlášen případ, že by motorista při pohledu na svůdnou slečnu upadal do „kómatu“ a havaroval. Lidé jsou už tak přesyceni všudypřítomnou reklamou, že nějaký billboard už je moc slabý kafe, aby stál za povšimnutí. Ale Amerika je Amerika. Povolit se dá všechno a stejně tak i zakázat. Stačí pár nespokojených puritánů a vznikne další mediální téma, jak už je v téhle zemi zvykem. Naštěstí u nás převládají kolem silnic pouze otravné billboardy a když dojde k výjimce tak je nahradí usměvavý politik. A že by při pohledu na „upřímně“ myslícího chlapce řidiči nemohli odtrhnout zrak? Tohle zřejmě nehrozí.

Vietnamská družba se neodmítá

Před šesti lety byl zveřejněn článek o bratrské návštěvě Vietnamu představiteli Moravskoslezského kraje. Zavzpomínejme a zvažme aktuálnost těchto praktik zviditelňování v současné době. Myslím, že postupy se nemění ani po letech. Poděkujme představitelům lidu za možnosti, které poskytli zahraničním studentům a dali jim tak možnost získat větší uplatnění na trhu práce.

Dvoutýdenní návštěva Vietnamu byla pro Ostravu zřejmě „úspěšná“. Hejtman, zástupci kraje, tři stavební firmy a zástupci obou ostravských univerzit dokázali, že dovedou jednat. Podpis šesti smluv s tamními vysokými školami se uskutečnil se vší parádou. Naši delegaci poctil sám místopředseda vietnamské vlády. Aby ne! Sám před třiceti lety studoval také na VŠB.
Programy na výměnu studentů jsou jistě prospěšné, o tom není pochyb. Ale přece jen. V článku je zmínka o tom jak se lákají a úspěšně, vietnamští studenti k nám. A naopak? Nedovedu posoudit skutečný stav zájmů našich studentů o studium (pobyt) např. v Ho Či Minově městě. Stačilo by uvést pár příkladů a konkrétní návrhy dohody.
To že bývalí studenti z Vietnamu doporučují svým potomkům právě Českou republiku, jako kvalitní zdroj budoucího vzdělání je jistě plus pro všechny. Na druhou stranu chybí názory našich studentů. Je tedy tato forma družby vůbec přínosná?
Evžen Tošenovský nadšeně uvedl, „Ve Vietnamu nás zastavovali lidé, kteří na své mládí v Československu i v Ostravě rádi vzpomínají. Bez nějakých ideologických příměsí.“
Tehdejší „importovaní“ studenti asi mají důvod nestěžovat si. V tehdejší době asi zvolili tu nejlepší variantu a bratrsky vystudovali. Přejme jim to. Každý má právo na vzdělání a tudíž si může ČR gratulovat. I my máme nyní velkou možnost! Studenti vzhůru do Vietnamu. Nyní máte příležitost navázat spojení se „světem“.
Na závěr nezbývá než poděkovat za „tři stavební firmy“ které jistě získaly potřebné kontakty pro své investice. Majitelé si mohou gratulovat. Vyhráli zřejmě v tombole tři volné cestovní poukázky do země snů... Nám ostatním, myslím těm nestudujícím a nestavějícím, nezbývá než jen doufat, že studenti z Východu mají rádi českou kuchyni a pokud ne jistě si vyberou tu která je jim bližší. Díky bratrské pomoci jsou dnes jejich vysoce vzdělaní spolužáci majitelé nespočtu prodejen a vývařoven „specialit“. Nastupující generace studentů tak hlady jistě nevymře. 

Když se politik stal dýdžejem

Uběhlo už pár let od doby, kdy se bývalý ostravský primátor Aleš Zedník rozhodl transformovat do podoby dýdžeje. Během svých let strávených ve funkci primátora se skutečně činil. Osobně na protest mnoha lidí poskakoval v kuchyňské zástěře před Čínským velvyslance, zpíval písně Karla Kryla a vůbec, byl všude kde se něco dělo. S radostí jemu vlastní přivedl na radnici komunisty a ke zklamání všech nezazpíval Internacionálu.
Po čtyřech letech ve funkci ho již většina Ostravaku nenáviděla a zbytek sy výborně bavil na jeho účet. Měli taky proč. Jeho trapný pokus stát se hitmakerem s přezdívkou DJ Alda vyšel naprázdno. City in motion, zapadla a po dýdžejovi dnes nevzdechne ani pes.
Paradoxem bylo, když prohlásil, že Techno má rád, ale dosud žádnou párty nenavštívil. Moc lidí pohromadě ho prý děsí. Možná udělal chybu při výběru svého uměleckého jména. Namísto DJ Alda měl použít DJ Hopsalín. Ale pak by mu zřejmě hrozil soud za zneužití známého klaunského jména.
Žijeme v době, kdy zviditelnit se za každou cenu hraje prim. U politika to platí obzvlášť. Ještě, že stále fungují politické trafiky. Jedna z nich neminula ani našeho Aldu. Honorární konzul Ruské federace je přece tak vznešeně znějící pojem, že každý musí jen závidět.
Na závěr popřejme našemu „technaři“ mnoho úspěchů a pevný hlas. Při „Kalince“ je totiž vyžadováno dosti svižné tempo. Hlavně ji Aldo, nezkoušejte prezentovat ve stylu hip-hopu, vaši chlebodárci by to nemuseli unést a incident na mezinárodní úrovni není stejné váhy, jako když poskakujete na Bazalech při vstřelení gólu.

Text „nejslavnější“ písně „City in motion“ posuďte sami.

Jsem ten Alda, DJ z Ostravy, co tohle město muzikou proslaví s mým novým hitem City in motion.
Přeplavu moře, překonám oceán, nasadím kšiltovku, maskáče navlíknu, nezbytné přípravy bleskově podniknu.
Zavolám partičku, ostatní donutím a techno akcičku v Ostravě vykutím.
Když mě desky a rádia prudí, když mě časáky a noviny nudí, když na videu a v telce jsou shity, sedám ke klávesám a vyrábím hity.
V Ostravě žiju, je to big město, k nám lehce trefí i DJ Tiesto. Každý, kdo jak já Ostravu miluje, ten v tuhle chvíli si s námi rapuje.
Techno je život, co nesnáší dozor, na DJ Aldu dejte si pozor. Kde je Alda, patron techna, tam si neškrtne moravská dechna.

Fenomén zvaný Blog

Podle průzkumu bylo v roce 2005 na světě asi 14,2 miliónů blogů.  Každých pět měsíců se jejich počet zdvojnásobil. Takže každou vteřinu přibývá jeden nový. U 13% probíhá aktualizace stránek  jednou týdně nebo méně. Více než polovina Bloggerů aktualizuje tak jednou za tři měsíce.
Blogy jsou rozšířené po celém světě. V Česku bylo podle odhadu asi 20.000 blogů. Kolik z nich  je pravidelně aktualizováno? Menšina.
Kromě tvorby osobních , odborných, ale i firemních nebo politicky zaměřených blogů je tahle možnost také způsobem komunikace pro žurnalisty v zemích s utlačovatelskými režimy.
Popularita blogů je pro čtenáře také díky možnosti zasílání novinek e-mailema využitím RSS čtečky.
Doufejme že smysluplných blogů bude přibývat, nabídka převýší poptávku a vymizí nešvar v podobě zakládání blogů s obsahem hodným předškoláka typu: „Ahoj toto je můj blog...“ „Zkouška“ „Mám rád kafe se třemi cukry“ a podobných paskvilů. Nic proti zkouškám, ale pokud si blog založím, tak bych měl napsat i něco jiného než jen pozdrav. Je proto dobré před založením stránek si rozmyslet o čem vlastně můj blog bude? A pak se teprve pustit do „práce“.  Jste jedním z těch, kteří propadli kouzlu blogování? Přijděte diskutovat na  fórum a sdělte ostatním svůj názor. 

Zastávka jako dobrá investice

Praha nemá dostatek financí a hledá cestu jak přilepšit rozpočtu na provoz městské dopravy. Navrhli proto možnost zavedení tzv. Daně ze zastávky.
Bude-li mít někdo chuť postavit si domeček v blízkosti zastávky měl by se na dopravě podílet „příspěvkem“ ve formě této nové daně. Není přece v souladu s dobrými mravy, aby člověk, který ujde 10 kroků k zastávce profitoval na nevýhodě druhých, postižených nutností udělat kroků nespočetně více. Zástavkáři buďte solidární a projevte dobrou vůli vůči znevýhodněným občanům.
Vy kteří bydlíte tak trochu mimo dosah zastávky přemýšlejte zda i vy nepomůžete matičce Praze, nemusíte být škodní.  Pokud totiž mohl vzniknout takovýto absurdní návrh s jistotou můžeme očekávat, že vznikne nějaký podobný opačného rázu.
Aby mocipáni neztratili své voliče „zástavkářům“ jistě navrhnou nějakou kompenzaci. Třeba daň ze tmy. Budou utvořeny hlídky z řad zastávkářů, které pravidelně po setmění budou osvětlovat baterkami zastávky a od spoluobčanů vybírat kompenzační poplatek. Tyto nesmějí být samozřejmě regulované vyhláškou, jinak by ztratily kouzlo snadného výdělku.
Vy kdo jezdíte často po setmění mějte vždy dostatečnou zásobu mincí – zpět se nevrací a stravenky se nepřijímají.
Nepodivujte se proto v budoucnu když u zdi domku poblíž zastávky spatříte položený klobouk nebo houslový futrál. Ne nezapomněl ho tam pouliční umělec, to jen nařízení vlády umožnilo vydělat si pár drobných i těm ostatním.
Město by nakonec ještě mělo zvážit, zda v blízkosti klobouků a podobných daňových kasiček nebude potřeba instalovat sledovací zařízení. Přece jenom žijeme stále v Česku a co kdyby si chtěl někdo nezodpovědný sem tam nějakou tu buřinku přivlastnit.

Anonymous mají hymnu





Působivý videoklip skupiny Anonymous můžete shlédnout v příspěvku a samotnou melodii klipu můžete stáhnou zde: "Anonymous occupation Aliance". Poselství Anonymous s překladem do češtiny je k dispoizici zde: "Poselství skupiny"

Co se dá stihnout za jeden rok

Člověk jako tvor rozumný vykonává neustále nějakou činnost. Jeho denní potřeby a návyky jsou neměnné. Neustále se objevují nové a nové statistiky o tom kolik vykouříme, kolik toho sníme, jak jsme na tom se spánkem a podobné. Pokud si představíme, jakou dobu strávíme denně např. sledováním televize, tak se to dá celkem překousnout. Ale zkusme se zamyslet kolik času nám tahle činnost  zabere ročně?
Přepočteno na dny to je celkem „zajímavé“ číslo, ale představa, že sedíme dva měsíce bez přerušení před obrazovkou, až zamrazí. V tomto článku je malý výčet celkem běžných činností skoro každého z nás. Čas strávený určitou činností denně je uváděn v hodinách a poté převeden na počet dnů za období jednoho roku.                              


činnost                                den/hodiny             rok/dny

oblékání                                0,2                            3
práce                                    6                               90
jídlo                                      1                               15,2
pití                                        0,08                          0,7
koupání                                0,25                          4
spánek                                  8                               121
televize                                  4                               60
kino                                      0,13                          2
osobní potřeba (wc)           0,16                          2,5
chůze                                    1                               15,2
kouření                                 1                               15,2

Nezapomeňte! Pokud např. v kině nebo při vykonávání potřeby usnete, spojíte více činností v jednu a uspoříte drahocenný čas. Takže nejlíp snídat ještě ve spánku, obléct s cigaretou v puse, puštěnou televizí a rychle do práce.
A na závěr… pokud se budete denně usmívat celkem alespoň 3 minuty tak máte za rok na „kontě“ 18 hodin nepřetržitého úsměvu. No není to nádhera? 

Rekviem mladých komunistů

Internetový portál Komunistického svazu mládeže je celkem „zábavná“ forma čtení. Pakliže si člověk nepřipustí skutečný dopad myšlenek (pokud se vůbec tahle směsice „neverending story“ dá nazvat myšlenkou). Portál je to obsáhlý, vyjadřující názory skupiny lidí údajně levicově zaměřených a především budí dojem neskonalé agresivity, což je zřejmě účel. Budiž… díky demokracii a benevolenci představitelů po roce ´89 je i těmto „Hells angels“ dána možnost projevit názor. Zajímavé by bylo, jaký by Oni dali prostor opozici? Pokud by vystoupali po žebříčku politické kariéry na vrchol (mrazivá to představa). 

Staří „aparátčíci“ sdruženi v seniorské verzi Strany, KSČM, si mnou ruce a slaví. Vždyť zdravé a uvědomělá mládeže není nikdy dost. 

Před pár lety například zveřejnili článek, kde proklamovali snahu zpestřit mládeži na Ostravsku již tak dost nudný život v kapitalismu. Mladé přece nezajímá co si oblečou, kam zajdou za zábavou a která písnička je v hitparádě vítězná. Je třeba zajistit cituji „periodické vzdělávaní mládeže, kde mladým lidem chceme objasňovat jak základy marxistické filozofie, tak s nimi debatovat o problémech dnešní doby...“ No potěš Pánbůh! Upřímně lituji naivitu především rodičů budoucích obětí rudých seminářů
Činnost „Komise mládeže“ jak si tito „personal managers“ říkají se ukrývá za přínos, který spočívá v „zušlechtění“ myšlenek mladých. Pár podobných zušlechťovatelů se v minulosti vyskytlo...a dopadlo to... 
Pořádaní sportovních akcí, drakiáda, oslava konce školního roku a samozřejmě oslavy 1. Máje a Dnů levicového tisku. Pomalu, ale jistě přejít k účelovosti. Spoléhat na to, že mládež nemá vlastní rozum se přece nedá, tak proč to nezkusit oklikou. Jsou přece příjemnější způsoby jak získat sympatie. Pouštění draků musí být nádherné. Ano mládeži. Kde jinde by vám dovolili svobodně vypustit svého draka. V současnosti to zřejmě nejde. Ten kapitalismus je totiž děsně tvrdej. Chceš pouštět-zaplať! 
Na otázku co by jako strana mladých „bolševiků“ vzkázali lidem padla jasná odpověď. 
„Možná se vašim čtenářům budou naše aktivity zdát příliš mírné a málo akční“ (tahle slova jsou mi povědomá). Tázaný dále uvedl, že jejich cílem není pořádaní demonstrací a strašení revolučními hesly. Chtějí prý jen získat důvěru mladých levicově (ano čtete dobře pouze levicově) smýšlejících lidí a snad i těch nerozhodnutých. 
Co k tomu dodat. Snad jen vzkaz všem rodičům budoucích (doufejme že ne) tribunových řečníků: Lidé bděte. Vy jste ti, kteří jsou prvními na cestě mladého člověka a záleží na Vás, zda uvěří Vám nebo létajícím drakům... I když tomuhle uvěřit dá asi práci. A proto nezapomínejme na Requiem, které se nad námi neustále vznáší a čeká na svou příležitost. Zatím ji nedostalo. Doufejme že tento čas nastane a duše rudé mládeže budou spaseny. Posmrtný život je údajně věčný, jen záleží, kde ho kdo stráví.